Naše první demo. Nahráno v květnu-červnu 2007 v sestavě ještě bez zpěváka!

Hudba: UFAJR. Texty: Tomáš a Robin. Zvuk: Jirka Petr.

Skladby jsou volně ke stažení.

Vybrané nahrávky z různých vystoupení UFAJR v druhé polovině roku 2006. (viz last.fm)

Skladby jsou volně ke stažení.

Projekt Morgen Stern vznikl na začátku roku 2003, kdy se mladí a ambiciózní umělci Klaus Heimhaler (Tomáš) a Ulrich von Müller (Robin) sešli v dusných nadzemních prostorách domu v Rytířské ulici a započali tak nezapomenutelný výlet do psychedelických krajin postmoderní hudby. Jejich první EP, vydané pod labelem Peanut Alert staví na dlouhých plochách deště a praskajících interferencích monotonického stereografu. V Asynchronous Approach to Mare Nostrum ukazuje Ulrich své odhodlání rozdvojit svojí koncepci postrockové smyčky na maximum a dokazuje to směšným, ale velmi účinným prostředkem - mísou plné banánů. Album neobsahuje jen původní skladby, ale také velmi zdařilý remix Beckovy skladby Girl, Grrl, kterou tento americký zpěvák vydal překvapivě až po dvou letech od vydání No More Teaspoons. V závěrečné fúzi klasického klavíru a progresivních ambientních vln The Eleventh Idea of Schopenhauer a Final Raindrop Into My Cup, You Bastard dospívá Klaus za pomocí Ulrichových kastanět až k samotnému klimaxu toho alba: myšlence o potřebě nového světa.

(viz last.fm)

Minimalistické album avantgardního umělce a experimentátora Cetuse (což je jen jeden z mnoha dalších pseudonymů, pod kterými proniká na světovou elektronickou scénu cathack, neboli Tomáš Ufajr) vydané v létě 2001. Čtyři stopy nabité až k prasknutí napětím, extatickou náladou a nápady získali několik ocenění (například zvláštní uznání poroty na Young Telephonists' Meeting festivalu v Helsinkách, 2002, nebo první cenu na BON4OURFESTu v Paříži, 2003) a dnes již patří ke klasice experimentální sféry. Inspirován takovými velikány jako Jónssem Jónssonem, rozvíjí Cetus už v první skladbě naplno své umění získat posluchačovu mysl, což potvrzuje i v Klonk, parafrázi na známou Mozartovu etudu. Poslední dvě sklady, naplněné pocitem odcizení z dnešní kultury a rozčarování z Heideggera, dovádí Cetus až na pokraj samotné hranice všehomíru, když prolamuje i řečený "zlatý řez" elektronické hudby. Závěrečná bouře zvuků pak napovídá, kam se ubírala další Cetusova tvorba.